Jednou z autobusových linek městské hromadné dopravy, která dlouhodobě spojovala odlehlou pražskou městskou část Zbraslav s civilizovanějšími oblastmi města, byla též linka 243. Přestože je historie zavádění autobusových linek do této oblasti majoritním městským dopravcem bezesporu velice zajímavá, přímo tohoto spoje se příliš netýká, neboť ji lze v běhu času jednoznačně vysledovat až k prvnímu výjezdu jeho předchůdce, k čemuž nedošlo nijak výrazně dávno.
Spojení Zbraslavi s osídlenějšími částmi Prahy po dlouhá léta zajišťovala především plavidla, užívající splavné části řeky Vltavy, ale až do poloviny 19. století se jednalo výhradně o dopravu nákladní. 26. srpna 1865 však vyplouvá pravidelná linka Praha – Štěchovice s celoročním (vyjma mimořádných událostí, např. nízký stav vody či zamrzlá řeka) provozem, která na své cestě též zastavovala v přístavišti na území Zbraslavi. Po prodloužení železniční tratě z Modřan do Dobříše mohli místní obyvatelé pro jízdu do města od 22. září 1897 využít také pravidelné železniční spoje, přestože se zbraslavská stanice nacházela (a dodnes nachází) až na druhém břehu Vltavy, v oblasti, lidově zvané "Závist".
Počátky autobusové dopravy se nesly zejména ve znamení vzájemného konkurenčního boje mezi větším počtem drobnějších podnikatelů. Relaci Praha – Zbraslav totiž více společností považovalo za velmi výdělečnou, pražské Elektrické podniky nevyjímaje. Během 20. a 30. let se několikrát pokoušely získat koncesi pro tuto trasu, ale úspešnými se staly až roku 1936, kdy z trasy definitivně zmizely Československé dráhy. Autobusovou linku Z, od 1. července 1936 obsluhující zastávky Karlovo náměstí – Diezenhofferovy sady – Nádražní – Zlíchov – Malá Chuchle – Velká Chuchle – Lahovice – Zbraslav, jatky tak lze považovat za vůbec první spoj městské hromadné dopravy, který do Zbraslavi dorazil. Provoz této linky však přerušilo omezování provozu v období nacistické okupace, a tak je od 10. října 1939 trvale zrušena. Poválečného obnovení provozu se již nedočkala.
Přes nejrůznější plány, hovořící o znovuzavedení městské autobusové dopravy, či dokonce o výstavbě nové trolejbusové trati, zůstávala reálně Zbraslav nadále závislá pouze na klasických regionálních linkách místních poboček ČSAD. V tomto ohledu dokonce nebyla nijak významnými mezníky ani data 1. října 1967 (povýšení Zbraslavi na město) nebo 1. července 1974 (připojení k hlavnímu městu Praze), žádná z těchto událostí stále "červené" autobusy nepřivedla. Až 29. prosince 1979 vyjíždí několik nových autobusových linek městské hromadné dopravy. Doposud obsluhu Zbraslavi zajišťují zejména linky ČSAD č. 11430 (dříve 3488, 01302, 01102), 11420 (dříve 01142) – obě lze ale považovat za předchůdkyně jiných linek, a proto se jimi v tomto článku zabývat nebudeme. S novým jízdním řádem roku 1979 ale vyjela i nová, posilová linka ČSAD č. 11432 v trase Praha, Smíchov, aut. nádr. – Zbraslav, sídliště, Paškova, která je na rozdíl od předchozích dvou přímo ve Zbraslavi ukončena.
Právě tuto linku ČSAD, 11432, lze považovat za přímého předchůdce linky Dopravního podniku 243 – současně se zavedením linky městské hromadné dopravy ukončil spoj ČSAD svůj provoz. K již zmíněnému dni, 29. prosinci 1979, vyjíždí v trase Lihovar – Dostihová – Zbraslavské náměstí – Sídliště Zbraslav. Na rozdíl od své příměstské předchůdkyně je zpočátku provozována pouze ve špičkách pracovních dnů, ale již o dva roky později je její provoz rozšířen na celodenní a celotýdenní. Jediná trvalá změna trasy nastala v souvislosti se zprovozněním prvního úseku trasy metra B – od 3. listopadu 1985 cestující dovezla až k nově vystavěnému terminálu městské dopravy Smíchovské nádraží.
Zejména v druhé polovině 80. let se pro linku 243 stalo typickým provozování místní odnoží ČSAD. Například v rozmezí let 1986 – 1989 byla všechna pořadí vypravována pouze ze závodu 104, teprve od 1. února 1989 se na provozu opět začal částečně podílet i Dopravní podnik. Ve stejném období též provoz linky zajišťovaly výhradně kloubové autobusy Ikarus 280, pocházející jak z ČSAD, tak z Dopravního podniku. Provoz ostatních, respektive soukromých dopravců, na této lince, byl prokazatelně ukončen až k 1. lednu 1993, kdy přestává své autobusy vypravovat ČSAD Ingsped, dočasně sdružující všechny provozovny pražské ČSAD.
Žádnou další trvalou změnou trasy linka už během svého života neprošla, a tak je, v souvislosti se spuštěním nové "metropolitní" sítě Pražské integrované dopravy, provoz linky k 1. září 2012 trvale ukončen. Podle oficiálních propagačních materiálů byly spoje zrušené linky 243 převedeny na, zatím stále existující, souběžné autobusové linky 129 a 241, bohužel ale lze konstatovat, že k jejich posílení došlo jen v naprosto zanedbatelné míře (pouze v okrajových provozních obdobích), a celkový počet spojů v relaci Smíchovské nádraží – Zbraslav se tak znatelně snížil.
Zcela novou funkci v síti autobusových linek hromadné dopravy přejímá linka 243 od 20. června 2016, kdy je opětovně zřízena, nicméně její obnovená varianta nemá s žádnou z dřívějších podob skutečně nic společného. Smyslem provozu na nové trase, Kazín – Lipence – Dolní Černošice, je zejména zlepšení plošné obsluhy lokality, které dosud ležely stranou od ostatních, dlouhodobě existujících spojů hromadné dopravy. Cestující z takových míst mohou pomocí linky 243 dojet nejen ke konečné zastávce Lipence, kde lze přestoupit na zdejší stálici, linku 241, ale nově zřízenou linkou lze, za začlenění kratšího pěšího přesunu, využít i k přiblížení k železniční zastávce v Černošicích. Ve své nové podobě je linka provozována pouze v denním období pracovních dnů, zároveň je dopravcem na oživené lince společnost Martin Uher, s.r.o., pod jehož taktovkou jsou na všechny její spoje vypravovány midibusy.
