Je sobota 11. srpna 2007 a nastupuji do Os 9131 s odjezdem ve 13:18. Za necelou hodinu přijíždím do Senohrab, kam zanedlouho doráží také autobus typu Karosa C 734.20 s evidenčním číslem 1318, který právě na lince 401 odveze jedny ze svých posledních cestujících. Situace ohledně vyřazení byla tou dobou poměrně nejistá, takže určit pevné datum úplně poslední jízdy nebylo možné. Nicméně ihned v Senohrabech jsem začal vylepovat letáčky o poslední jízdě na okna a nakonec sem na přední masku připevnil decentní malou růži :-) Kdo někdy jel na lince 401 o víkendu, ví, že obsazenost těchto spojů není nijak závratná. Letáku věnovalo pozornost jen pár evidentně domácích a to díky obrázku, celý text si zřejmě přečetla jedna mladší paní zřejmě se synem. Na druhou stranu nízká (místy nulová) obsazenost byla zase vhodná k foto zastávkám, i když oblačné počasí, místy s lehkým deštíkem, jako by podtrhovalo ponurou a smutnou atmosféru posledních kilometrů tohoto autobusu. Při posledním spoji všichni (všichni tři) cestující vystoupili už v Pyšelích a tudíž nebyl závlek do Nespek už ani nutný a mohlo se směle vyrazit domů. Následovala cesta do Prosečnice, během které jsem pozoroval, jak jednotlivé části "pracují". Zadní pětka se za jízdy pohybovala v horizontálním směru asi 1 cm do obou stran, podesta se sedačkami podél levého boku bylo na začátku oddělená od bočnice a i zde byl patrný pohyb konstrukce. Dále k tomu připočteme uvolněný podběh levého zadního kola, zlomený rám, olej unikající ze zadní nápravy, zkroucený plech na boku a tím i uvolněné hliníkové lišty, prasklý nosník také u levého zadního kola, za zmínku stojí i vadný vzduchový válec pravého křídla zadních dveří, což logicky způsobovalo, že dané křídlo se otevřelo jen občas (a to spíše vyjímečně). Časovaná bomba bylo však zadní okno. Během jízdy sice drželo, nicméně stačilo se o něj opřít a mezi oknem a střešní konstrukcí se vytvořila nepříjemná škvíra. Nutno však uvést, že po motorické stránce jezdilo toto auto stále dobře, řazení by mohli závidět leckteré novější autobusy. Stejně tak interiér byl na první pohled velmi pěkný a díky nastálo přidělenému a pečlivému řidiči i zachovalý. Všechny sedačky měly stejný potah, nikde žádné čmárance ani rozřezané čalounění, bočnice byly obložené umakartem v pěkném krémovém odstínu, interiér zdobily nejrůznější samolepky z vozidel MHD, nad oběma dvěřmi byl umístěn klasický starý, černý bzučák, který byl funkční a velmi často používán :-) Zadní zástěna kabiny řidiče a sloupek mezi předními dveřmi a prvním oknem byli olepeny nejrůznějšími jízdními řády linek z okolí, kde se vůz pravidelně pohyboval, kabina byla vybavena malými dvířky a záclonkou proti dotěrným cestujícím :-)

O dva dny později, v pondělí 13. srpna vyrazil vůz 1318 jako obvykle na svou domovskou linku 362, pořadí 42. Cestou se však vypoulil bok a zadní stěna, autobus prohlédla dílna a závěr byl v podstatě očekávaný, ale i přesto šokující: Okamžitě odstavit! Takto rychlý konec nikdo nečekal, a tak "komerční" poslední jízda na 401 byla opravdu jedna z posledních. Poté byla zaparkována vedle dispoziční 1321, kde (v den psaní tohoto článku) stojí dodnes. Týden po odstavení byla odstrojována - řidič z ní odmontoval dvířka od kabiny, mlhovky, zrcátka, některé lampy z interiéru a strhány sou i některé samolepky a piktogramy. Odmontována bude i přední charakteristická mřížka chladiče, díky níž dostala 1318 přezdívku "Volvo".  To vše poputuje do prozatímního nástupce - vozu C 734.1340 ev.č. 1289. Další osud 1318 je poměrně nejasný, nejspíše to však bude Kovošrot Hostivař.

1318 tak ukončila svou pouť přesně po osmnácti letech provozu. I přes velmi drsnou údržbu pražského Connexu 1318ka vždy téměř spolehlivě zvládala letní vedra, přívalové deště a naopak i kruté mrazy a přívaly sněhu ve složitých a kopcovitých cestách kolem Jílového, Kamenného Přívozu atd. Během své služby sjela snad veškeré jílovské linky (331,332,333,362,441,444), v letních víkendech vypomáhala s návaly lufťáku na linkách 335 a 339. Domovská linka autobusu 1318 byla 362 s pořadími 42 a 43, které jsou zpřejezdovány s linkou 290176 do Neveklova, kde byl autobus odstavován.

Pro většinu lidí byla sice vyřazena jen jedna z mnoha sedmistovek, pro určitý okruh šotoušů (včetně pana řidiče) byl však vyřazen autobus, který nám svým způsobem přirostl k srdci, v němž jsme strávili spoustu času, kdy jsme na rychlo v neděli odpoledne vyběhli z domu s kýblem vody a urychleně ho lili do chladiče a desítky jeho fotek nám budou připomínat doby, kdy jsme tady měli ještě "to Volvo"...

V neposlední řadě musím také poděkovat adminovi Radkovi Kolářovi za poskytnutí prostoru na webu a Ondrovi Hladíkovi za uveřejnění a který mě v pátek v noci dokopal toto napsat. Následujícími několika fotografiemi bych rád uctil památku tohoto autobusu a pozdravil ostatní šotouše včetně osiřelého pana řidiče.

Nezapomeneme...

Vratislav Zima

nepodepsané foto: autor